Kalendář akcí

Zapsal-li se Molière tučným písmem do srdcí a myslí diváků a je-li dodnes i u nás nejhranějším francouzským dramatikem, vděčí za to své schopnosti bravurně rozehrát rozmanité struny veselí. V přednášce se zamyslíme nad základními kompozičními postupy a prostředky Molièrovy komiky. Mezi nimi lze v Molièrově rozsáhlém, tvarově i funkčně rozrůzněném díle rozpoznat následující prvky:

1. Postavy, jež se svými směšnými postoji a chováním „prohřešují“, často maně a nevědomky, proti platným normám, ať už jde o jejich zpátečnictví, marginální postavení či neschopnost adaptovat se požadavkům kasty, k níž chtějí přináležet („snobismus“ nebo tzv. preciozita, např. pan Jordán z Měšťáka šlechticem).

2. Burleskní/groteskní degradace vysoké látky (hybridizace forem), kterou Molière využívá k tomu, aby na jevišti kontrastně a hyperbolicky vykreslil konkurující si modely dobových zdvořilostních norem (Směšné preciózky, Škola pro ženy, Tartuffe, Amfitryon, Psýché).

3. Molièrova tragikomika a otázka soucitu, resp. strachu, tedy výsostně tragických afektů, v žánru komiky (Mizantrop, Tartuffe, Měšťák šlechticem). 

4. Syžetová/tematická výstavba opírající se o různé formy opakování (replik, dramatických situací, bonmotů, rétorických postupů atp.) podle principu revuálního varieté, která jsou z pohledu lineárně, resp. kauzálně budované zápletky „zbytná“ (Měšťák šlechticem).

5. Jazyková, gestická a scénická komika a molièrovsky sršící kaleidoskop faset tohoto estetického rejstříku – svět naruby a povahová nestálost protagonistů, která je zdrojem pobavení ostatních (Sganarelle, Měšťák šlechticem).

Vystižením provázaného a většinou simultánního působení výše vytýčených rysů lze podle našeho názoru dospět k poměrně přesnému nástinu jedinečného charakteru Molièrovy komiky. 

Přednášející:

PhDr. Záviš Šuman, Ph.D. (romanista a bohemista, nar. 1979) působí v Ústavu románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde vede přednášky a semináře z dějin francouzské literatury. Těžištěm jeho odborných zájmů je francouzská barokní a klasicistní literatura, zejména divadlo. Publikoval knihu Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století (Praha, Karolinum, 2019) a řadu statí ve francouzštině a v češtině. Zabývá se též uměleckým, zejména básnickým překladem a podílel se na několika domácích i zahraničních kolektivních monografiích, např. Vices de style et défauts esthétiques. XVI^e–XVIII^esiècle (Paris, Garnier Classiques, 2017), Naše Francie (Praha, Památník národního písemnictví, 2018) nebo Růže je rosa è rose est růže (Praha, FF UK, 2020).